Posvícení

Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela, které je označováno termínem dedicatio. Výročí posvěcení chrámu bývala vždy velmi slavnostně připomínána. Jejich průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu (svatého, kterému je kostel zasvěcen[), patrocinia. V průběhu let se tyto zvyky ustálily a někde dokonce splývají pojmy pouť a posvícení. U některých kostelů, zejména farních, se slavilo v jinou dobu dedicatio a v jinou patrocinium.

Obvyklými atributy posvícení jsou posvícenské koláče, místní speciality (hnětynka), taneční zábavy a průvody s maskami. Místy, především na Moravě, se při posvícení či hodech staví máje, kolem níž poté chasa tančí, jinde se naopak máje při hodech kácí. Bývá zvykem, že stárci máji hlídají, neboť se ji chasa ze sousední obce pokouší ukrást, podříznout nebo ukrást její věnec. Pokud se to sousedům povede, je to pro okradenou vesnici velká ostuda. Při hlídání máje dochází i ke rvačkám. V některých regionech při této slavnosti figurují i zvířata jako beran, houser, kačer nebo kohout, která bývala dříve nezřídka zabita (stínání kohouta nebo berana). Patrně to byl přežitek krvavých obětí z pohanského období. Dnes už je takovéto stínání zakázáno, ale někde dosud při hodech berana vodí nebo „soudí“ (Slovácko, Horácko). Na Slovácku se místy (Skoronice) udrželo kradení káčera, který je symbolem hodů, jeho ukradení chasou ze sousední vesnice je podobnou pohanou jako ukradení máje.

Traduje se, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalomoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla; odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení, nebo také císařské posvícení nebo hody. V některých vsích pak si poddaní slavili oboje hody – svoje původní a ještě císařské.

V nové době v obcích, kde není známé datum posvěcení kostela, se drží dále tzv. císařského posvícení, jinak přešli k oslavám na den známého data. V roce 1918, při vzniku naší republiky, silně ožila tradice svatováclavská, proto v některých vsích si zavedli hody svatováclavské. A je zajímavé, že se tak stalo i v několika německých vsích v sudetském území. V dnešní době se však stále více stává, že se vesničané sami mezi sebou dohodnou, kdy si posvícení udělají, a tak ho mohou mít každý rok v jiném datu.

Na Moravě, například na Slovácku, se posvícení říká hody a celý svátek organizuje tzv. stárek a stárka, tj. zvolený mládenec a dívka (od „starší (tovaryš)“). Na Horácku nebo Brněnsku se používají názvy stárekstárková, místy k nim přistupují i mládek a mládková. Někde vystupuje při hodech jen jeden stárek a stárka, jinde je párů stárků více.

zdroj: wikipedie

Next Post

Velikonoce

So Pro 14 , 2019
Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela, které je označováno termínem dedicatio. Výročí posvěcení chrámu bývala vždy velmi slavnostně připomínána. Jejich průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu (svatého, kterému je kostel zasvěcen[), patrocinia. V průběhu let se tyto zvyky ustálily a někde dokonce splývají pojmy pouť a […]